en-Od bolavé nohy k disbalanci

24/10/2018

Každého občas někde začne bolet. A čím jsme starší nebo čím více sportujeme, tím je pravděpodobnost výskytu nějaké té bolesti častější. Někdy přesně víme proč to či ono bolí, ale někdy si nad příčinou marně lámeme hlavu. V obou případech se vyplatí na vzniklou situaci včas reagovat a pomoci tělu se bolesti zbavit dřív, než napáchá větší škody. Bolest je totiž jediný způsob, jak nám může dát vědět, že je něco špatně. A je jen na každém z nás, jak k tomu přistoupíme. Jestli budeme hledat příčinu nebo se spokojíme s kompenzací příznaků.

Bolest je voláním těla o pomoc!

Nedávno jsem bolest musela řešit u sebe a musím uznat, že to byla docela zajímavá zkušenost. Jen upřesním, že v tomto článku nejde o bolest svalů v důsledku těžšího tréninku nebo třeba přeležení či ofouknutí.

Najednou a bez zjevné příčiny mě začalo bolest chodidlo. Ne klenba, ale spíš ta nášlapná část pod prsty. Bolest nebyla nijak silná, ale o noze jsem věděla. Nic zásadního jsem v té době nezměnila. Žádné nové boty, žádné neobvyklé výkony, ani stres. Prostě vše bylo celkem v pohodě a při starém. Jen jsem se přihlásila na běžecký závod, i když jsem věděla, že mě čeká dost práce a na trénink nebude moc času. Tak jsem si řekla, že už nejsem nejmladší a že je třeba s občasnou bolestí počítat. Tajně jsem doufala, že odejte tak, jak přišla.

Pro začátek jsem se tedy rozhodla dělat jakoby nic a jen sledovat, co se bude dít. Jednou jsem si do mé obvyklé sestavy přidala deset dřepů se zátěží. Sice jenom deset, ale po delší době, tak jsem očekávala namožené svaly. Ale já měla namožené jen svaly na pravé noze - na té, u které mě nebolelo chodidlo. Vůbec by mě nenapadlo, že nohu podvědomě odlehčuji. V ten moment jsem zbystřila. Pokud nohu odlehčuji a ani o tom nevím, tak zákonitě musí docházet k přetěžování někde jinde a někde musí vznikat disbalance. Pomaloučku a potichoučku.

Netrvalo dlouho a já při jednom z výběhů začala cítit tlak v levém koleni. A večer jsem si uvědomila, že vím o levé kyčli. Bolest se z chodidla posouvala nahoru.

Byl nejvyšší čas zasáhnout. Ale jak?

Logicky bylo třeba tělu pomoci kompenzovat vznikající disbalanci mezi levou a pravou polovinou a zkusit najít příčnu. Zintenzivnila jsem tedy cvičení sestavy PERMANENTO a hodně se soustředila na to, aby má váha byla při cvičení rozložená souměrně na obě poloviny těla. Ubrala jsem pokročilejší varianty cviků a vrátila se k základu. Hodně dýchala a každý večer prováděla automasáž chodidla. No, to jsem použila trochu vznešený termín. Prostě jsem si krémem na ruce promačkávala chodidlo. Kromě toho jsem se začala smiřovat s tím, že závod buď nepoběžím vůbec, nebo prostě v klidu tak, jak mi tělo dovolí.

Po několika dnech mé "intervence" začala bolest ustupovat a postupně zmizela úplně. Dokonce jsem závod mohla absolvovat v plném nasazení a bez následků. O týden později jsem zvládla ještě jeden extrémně sportovní víkend, který totálně vybočoval z mého dlouhodobého normálu, a opět se nic nestalo.

Bolest se nevrátila a už měsíc je pryč. A příčina?

Do teď nevím. Mám ale několik teorií. Na levé noze pod palcem jsem chvilku před tím vším objevila malou bradavici a začala ji podomácku likvidovat. Nebyla sice na nášlapné ploše, ale možná jsem noze podvědomě ulevovala a odstartovala tím celý proces. Nebo to byla psychosomatika. Možná ve mně přihlášení na závod probudilo nějaký starý závodní program a já uvnitř začala panikařit, protože jsem věděla, že příprava bude přinejmenším pokulhávat. Tělo se tedy rozhodlo mě ušetřit utrpení. Až když jsem to vzdala a smířila se s tím, že třeba ani nenastoupím, povolilo. To už sice zavání konspirací, ale kdo ví, jak to v tom našem těle funguje?

Ať už to je jakkoliv, vím, že jsem tělu pomohla, aby se bolesti mohlo zbavit! Jde to, ale je potřeba se umět vnímat a vědomě pracovat se všemi možnými příčinami. I těmi méně pravděpodobnými. Bolest není náhodná. Tělo se nás jen snaží chránit. Tak naslouchejte a hledejte příčiny, rozhodně se to vyplatí! Jákákoliv jiná cesta je pouze dočasným řešením!