Může pohyb opravdu ovlivňovat duši?

Říká se, že tělo a duše jsou navzájem propojené. Z toho by mělo vyplývat, že když budeme pečovat o tělo a dopřejeme mu dostatek přiměřeného pohybu, tak by se to pak mělo projevit i na duši. Akorát takhle jednoduché to není. Myslím, že tady je důležité zmínit, že to, že se po nějaké fyzické aktivitě cítíme spokojeně, není úplně proto, že bychom se tím pohladili po duši. V tomto případě jde stále o tělo, respektive o funkci endokrinního systému zajišťujícího hormonální rovnováhu. Při pohybu dochází k vylučování endorfinů nebo-li hormonů štěstí. To ale není naše duše, ale spíše duševní stav a to není to samé, i když to zní podobně.

A může to fungovat i naopak?

Že když budeme pečovat o duši a dopřejeme ji dostatek ??? - no a je to tady. Co vlastně potřebuje duše, aby se cítila dobře a mohlo se to projevit i na těle? To si asi musí odpovědět každý sám za sebe...

Co je vlastně duše?

Věřím, že duše jsme vlastně my - to opravdové uvnitř. Nemůžeme tedy vědět, co naše duše potřebuje, pokud na ni nejsme napojeni. A pokud na ni nejsme napojeni, tak nejsme napojeni sami na sebe a nemůžeme vědět, kdo opravdu jsme. Jenže my to zrovna teď vědět potřebujeme celkem akutně. Žijeme v době luxusu a "nekonečných" možností - každý den se musíme rozhodovat o milionech věcí... co k jídlu, co na sebe, jak zabavit sebe, jak zabavit děti nebo jak je vůbec vychovávat, co si přečíst, čemu věřit, proč nesněží, kam jet na dovolenou a mnoho dalšího. A není to jednoduché, protože těch možností a názorů a všeho kolem je opravdu dost. Jestli to chceme přežít ve zdraví, tak musíme obnovit napojení na duši, tedy na sebe. Jen pak budeme s jistotou vědět jak a co si z té široké nabídky vybrat a budeme imunní vůči stále dokonalejším marketingovým strategiím. Nezamotáme se do dluhů jen proto, abychom také měli tohle nebo tamto. Nesevřeme se do kleští "peníze nebo život". I když zaručených způsobů, jak se najít, je dnes v nabídce víc než dost, tak to není lehký úkol. Opravdový úspěch vám nikdo nezaručí a přináší to jistá rizika.

Může nám pohyb pomoci najít sebe? Můžeme se pohybem opravdu přiblížit duši?

Ještě před pár lety bych řekla, že nejspíš ne. Jenže pak jsem se začala zajímat o vývojovou kineziologii a vytvořila Permamento. Je to cvičení, u kterého pohyby aktivujeme důležitá mozková centra a původní motorické dráhy, kterým vděčíme za to, že jsme se kolem prvního roku mohli postavit a vykročit životu vstříc. V podstatě se těmito pohyby vracíme do doby, kdy tělo fungovalo dokonale a kdy jsme vlastně byli duší. Ego a racionálno přišlo na řadu až později. Teoreticky by tedy mělo být možné se těmito pohyby vrátit i k sobě samým.

Vnímám to, jako takový vedlejší účinek Permanenta, na který jsem přišla díky vlastní zkušenosti a díky tomu, že o těchto širších souvislostech v poslední době hodně přemýšlím. Rozhodně jsem Permanento nevytvořila proto, abych našla sama sebe. Jen jsem chtěla vytvořit jednoduché a efektivní cvičení, které by lidem pomáhalo držet tělo v dobrém funkčním stavu. Možná to ale nebyla náhoda, že to bylo v době, kdy jsem obrazně řečeno nabourala do zdi a rozhodla se začít pracovat na sobě a svém osobním rozvoji.

O čtyři roky později píšu tenhle článek a vím, že už alespoň tuším, kdo jsem. Vím, že Permanento na mé cestě k obnovení napojení na duši hrálo, hraje a hrát bude důležitou roli. Významně podpořilo dosavadní proces mého návratu k sobě, aktuálně mi pomáhá to ustát a tuším, že mi v budoucnu bude dodávat sílu se dále posouvat. Ne vždy je totiž naše duše v souladu s tělem, respektive s hlavou. Problém je, že jakmile jednou obnovíte toto napojení, tak pochopíte, že cesta hlavy není a nikdy nebyla tou vaší cestou. Duše už se nechce nechat zahnat a dohlíží, abyste šli správně. Když začnete vymýšlet okliky, zkratky nebo byste chtěli uhnout někam jinam, tak vám to dá najevo. Mně se většinou přitíží na těle a horko těžko vstávám z postele... což s malými dětmi nepřipadá v úvahu. Naštěstí je tu Permanento, které mi v těchto chvílích pomáhá zmobilizovat síly, zklidnit se a jít dál. Kam? To se uvidí... prostě jít svou cestou.

Proč? Protože když jste na své cestě, tak už víte, uleví se vám a rozkvete celý svět! A to stojí za pokus nesnázím navzdory!

Závěrem si tedy domnívám, že Permanento je cvičení, které má potenciál opravdu ovlivňovat i duši - ale neudělá to bez vašeho svolení a další práce na sobě! Může vás "pouze" podpořit!